Základní informace

Publikováno 25.01.2016 | napsal Vladimír Čížek

0

Za Maory do Země dlouhého bílého mraku

Připluli na kanoích bez kompasu a map z tisíce kilometrů vzdálených ostrovů Pacifiku a našli zemi s mohutnými stromy, nelétavými ptáky a tvrdým zeleným kamenem. Zde rozvinuli osobitou kulturu, kterou nezničil ani příchod Evropanů.

Pojmenovali ji AOTEAROA – Zemi dlouhého bílého mraku. Nikdo neví, proč se Maoři tisíc let před kapitánem Cookem vydali na primitivních plavidlech z vydlabaných kmenů tropických stromů a poháněných plachtami z lněných rohoží na úžasnou plavbu přes Jižní Pacifik. Řídili se podle mraků, chování mořských ptáků a tvarů vln až našli zemi. Možná to byla jen náhoda, možná vycházeli ze zkušenosti dřívějšího mořeplavce, který nejen země dosáhl, ale vrátil se i zpět, aby podal zprávu.

Bájnou domovinou Maorů Hawaiki byly pravděpodobně Společenské ostrovy. Někdy v letech 750 až 1000 se odvážili k daleké cestě na jih. Možná je hnala touha po dobrodružství, možná to bylo přelidnění nebo útěk před nepřítelem.

V odlišných klimatických a přírodních podmínkách se začala vytvářet nová kultura. V hustě zalesněné zemi nežila žádná velká zvířata. Byl zde však dostatek ryb a krotkých ptáků. Tisíce let tu žili bez nepřátel, a tak některým zakrněla křídla a přestali létat. Největším z nich byl pták moa. Příchod člověka bohužel nepřežil.

V počátečním období žilo na obou ostrovech země čtyřicet kmenů. Mezi sebou většinou válčili. Kámen, dřevo a kost sloužily k výrobě hrozivých zbraní. Zajatci se stali otroky někdy i alternativním zdrojem proteinu.

Křesťanství ano, ale přetvořené

Náboženské představy Maorů byly animistické. Nestavěli svatyně a neznali bohoslužby. Jejich bozi byli tak mocní, že žádný lidský výtvor nemohl konkurovat mohutným stromům, jezerům a mořím, které obývali.

Maoři přijali křesťanství od anglikánských, protestantských i katolických misionářů. Křeťanskou nauku si však vykládali po svém, spíše jako obohacení své mytologie, které se nechtěli úplně vzdát. Různí maorijští vizionáři a proroci zvláštním způsobem spojovali minulost  svých předků s nejranějším křesťanstvím a vznikly zde různé víry a náboženská hnutí jako ratana, ringata a tariao.

Přijetí křesťnaské víry a soužití dvou ras dokazují mimo jiné i kostely s typickou maorijskou vnitřní dekorací. K nejkrásnějším patří kostel Sv. Petra v Putiki. Zvnějšku se jeho stavba neodlišuje od jiných kostelů, ale uvnitř hýří řezbami a malbami s typickými maorijskými  vzory.

Ve vesničce Waihi je nenápadný kostel Sv. Werenfrieda patřící římskokatolické církvi. Je zde jedinečná vitráž Madony s dítětem, kde Panna Maria je zobrazena jako Maorka.

MC07_WEB_LOW_RESMistři řezbářského umění

Maorijské umění je kmenové umění srovnatelné například s uměním Keltů nebo Vikingů. Nejpoužívanějším materiálem bylo dřevo. Těžilo se a opracovávalo kamennými sekerami a dláty. Život do značné míry závisel na věcech ze dřeva počínaje zemědělskými nástroji, zbraněmi a konče masivními kanoemi. Při neznalosti písma měly řezby hlubší smysl než jinde. Řezbáři vytvářeli hmatatelnou podobu symbolických hodnot z trvanlivých materiálů. V nové zemi Maoři našli tvrdý zelený kámen jadeit i dostatek různých kostí. Používali kostiptáka moa, kly a čelisti kytovců i lidské kosti. Teprve s příchodem Evropanů byly kamenné nástroje nahrazeny kovovými.

Dělba práce byla přirozená. Práce s tvrdými materiály – dřevem, kostí, kamenem – byla výhradní záležitostí mužů. Při práci se k nim ženy nesměly ani přiblížit, aby posvátnost jejich činnosti nebyla porušena. Ženám byla vyhrazena práce s měkkými materiály. Z rostlinných vláken, vlasů a peří pletly a tkaly.

Amulety

U Maorů většina věcí včetně uměleckých předmětů měla duši a duchovní život. Duchovní podstata byla nazývána mana. Tato životně důležitá síla mohla být odňata nevhodnými kontaktem. Ochrana many byla nazývána tapu  (do češtiny toto slovo proniklo jako tabu). Maorijské řezby nemají náboženský smysl. Nezobrazují idoly, ale legendární i skutečné předky kmene a nadpřirozené bytosti. Nejčastější symbolickou postavou byl tiki – groteskní figura lidské podoby s disproporčně velkou hlavou s otevřenými ústy, vypláznutým jazykem , skrčenýma rukama a nohama. Podle některých teorií tiki představoval lidské embryo, podle jiných bůžka plodnosti nebo maorijského Adama. Jako přívěsek na krk se pak nazýval hei-tiki. Jeho výroba z jadeitu byla mimořádně pracná. Tento kámen je na stupnici tvrdosti na šestém místě a ani ocel v něm nezanechá stopu. Maoři jako ostatní Polynésané neznali kov natož diamantové nástroje, které se používají dnes. Tvarování se provádělo pouze třením křemenným pískem za pomocí vody. Trvalo stovky hodin, než figurka dostala svou podobu. Jeho nošení se neomezovalo jen na ženy. Hei-tiki byl nepostradatelný pro náčelníky a starší kmene. V rodině byl ceněným dědictvím. Dalšími motivy amuletů byla manaia, taniwha nebo marakihau.

Vyřezávání do lidské kůže zaživa

Velmi zajímavou oblastí maorijského umění je tetování moko. Bylo to v podstatě vyřezávání do lidské kůže. Místo jehly se používala dlátka. Hlavní linie vzoru, nejčastěji spirály, byly hluboko vříznuty a paralelní linky vytvářely hřeben podobně jako je tomu u ornamentů vyřezávaných do dřeva. Tetování byl zdlouhavý a velmi bolestivý proces. Muži byli tetováni na obličeji, stehnech a hyždích. U žen se tetování omezovalo na bradu a rty. Na tetování měli právo jen význačné osoby jako například válečníci. Bylo to něco jako vyznamenání. Tetování nebylo pouhou dekorací. Teprve tetováním získal příslušník vyšší společenské třídy pravou tvář. Jeho trvalá maska vyjadřovala ducha kmene. U každé osoby bylo odlišné.

Evropští kolonizátoři byli fascinování tetováním a brzy se vysušené tetované hlavy staly předmětem obchodu a sběratelství. Dnes má největší sbírku tetovaných hlav newyorské Muzeum přírodní historie. Krásně tetovaný obličej dával naději na určitou nesmrtelnost. Sbírka splnila přání mrtvých náčelníků. Další generace na ně mohou zírat v úžasu i obdivu.

Maoři dnes

Maorijské umění a řemesla nejsou mrtvou kulturou, za kterou by udělal tečku příchod Evropanů. Řezbářská tradice je stále živá. Tvorbě námětově čerpající z maorijské ornamentiky se dnes kupodivu věnuje více řezbářů nemaorijského než maorijského původu.

Dnes Maoři na Novém Zélandu žijí značně poevropštělým způsobem. Mluví převážně anglicky, s výjimkou učinkujících při folklórních představeních nebo při ceremoniálních příležitostech nosí evropské šaty a většinou patří k některé z křesťanských církví. Ti, kteří se hlásí ke svému maorijskému původu, dělají věci po maorijsku. Svatba, křest, pohřeb mají odlišný charakter. Odlišují je zvláštní proslovy, modlitby, písně a nezakrývané citové projevy radosti i smutku.  Na druhé straně maorijské rituály pronikly i do oficiálních státních ceremonií. Význačné hosty vítá polonahý maorijský tanečník tancem haka.

Svůj jazyk většina Maorů neovládá. V poslední době se to však hodně mění. Maorština se stala úředním jazykem a celá maorijská kultura prožívá období obrození.

 

© Vladimír Čížek, www.novyzeland.info



Back to Top ↑
  • Poslední příspěvky

    • Návštěva novozélandského velvyslance v Praze 19.6. navštíví Prahu novozélandský velvyslanec pro ČR Jeho Excelence Rod Harris. Na jeho přednášku o roli Nového Zélandu a prioritách v ČR můžete přijít v 18 ...
    • poznávací zájezd na Nový Zéland http://www.radynacestu.cz/zajezd/to-nejlepsi-z-noveho-zelandu-letecky-z-prahy/ Neobyčejná výprava za poklady kraje Pána prstenů. Mohutné gejzíry, horké prameny, sopky, ledovce či hluboké fjordy. Dramatické přírodní scenérie Zélandu vás prostě dostanou. A ...
    • Jak draho je na Novém Zélandu? Obecně lze říci, že na Novém Zélandu je přibližně stejná cenová hladina jako v zemích Západní Evropy jako je Německo, Rakousko…, tedy dráže než v ČR. I ...
    • no image Vízum pro pracovní prázdniny Blíží se den, kdy je možno podat žádost o vízum pro pracovní prázdniny (WHV) na Novém Zélandu. Pro Čechy ve věku 18-35 let bude pro ...
    • studium na Novém Zélandu Podle posledních statistik je průměrná doba jazykového studia na Novém Zélandu 11 týdnů. Průměrný počet hodin výuky týdně je 21,5. Téměř polovina zahraničních studentů je ...
  • Kontaktní formulář

    Vaše jméno (vyžadováno)

    Váš email (vyžadováno)

    Předmět

    Vaše zpráva