Má dobrodružství

Publikováno 25.01.2016 | napsal Vladimír Čížek

0

Jak se dělá šťastný hrnek

Základní informace o Novém Zélandu:

Rozloha: 270.534 km²

Počet obyvatel: 4 miliony

Složení obyvatel: Evropané 80%, Maoři 15%

Hlavní město: Wellington, 205 tis. obyv.

Největší město: Auckland, 1,200 tis. obyv.

Úřední jazyky: angličtina a maorština

Měna: novozélandský dolar, kolem Kč 14,-

Symbol země: pták kivi nebo větvička kapradiny

Vstupní podmínky: turistické vízum na 3 měsíce lze získat po příletu do země

Časový posun: +11 hodin

 

NA OPAČNÉ STRANĚ ZEMĚKOULE

Chcete-li někomu vysvětlit, kde je Nový Zéland, musíte ukázat směrem dolů, k podlaze nebo k zemi. Je to přesně na opačné straně zeměkoule. Mají tam opačně roční období, jezdí na opačné straně, ale jinak tam žijí přátelští a pohostinní lidé. Jedinou nevýhodou pro Evropana je, že Nový Zéland je trochu daleko. Ať letíte východním nebo západním směrem, pořád je to kolem 22 000 km a let trvá s mezipřistáními asi 30 hodin. Ceny nejlevnějších letenek se s letištními poplatky pohybují kolem 35.000,- Kč.

Nejvhodnější doba k návštěvě je místní léto, tedy leden až březen. V této době lze s velkou pravděpodobností počítat s počasím na koupání. Průměrné denní teploty se pohybují maximálně mezi 19 – 23 °C. Moře však není tak teplé jako například ve Středomoří. Na Nový Zéland se však nejezdí na pobytové zájezdy k moři ale na poznávací cesty. K rychlé prohlídce těch nejzajímavějších míst potřebujete alespoň 14 dní.

Na Severním ostrově je turistickou atrakcí číslo jedna Rotorua – lázeňské město s geotermálními aktivitami a maorijskou kulturou. K prohlídce Aucklandu stačí jen jeden den. Od jiných velkoměst se zase tolik neodlišuje. Na Wellingtonu je sympatické, že není rozlehlý a lze ho projít pěšky, bez použití městské dopravy. Za nejzajímavější zde považuji supermoderní interaktivní muzeum Te Papa. V kostce uvidíte historii, kulturu a přírodu celé země a můžete si vyzkoušet třeba i zemětřesení.

Jižní ostrov je pro milovníky divoké a panenské přírody. Je to ráj věčně zasněžených horských velikánů (kde trénoval i Sir Edmund Hillary), ledovců, na které můžete vystoupit, ledově studených jezer s vodou čistou z 99% (to jedno procento jsou ryby), hlubokých fjordů a vodopádů.

JAK SE DĚLÁ ŠŤASTNÝ HRNEK

Se šikovnýma českýma rukama se můžete setkat i na druhém konci světa. Mirek Smíšek se stal jedním ze zakladatelů hrnčířského řemesla na Novém Zélandu. Jeho mísy a vázy vlastní britská královna Alžběta II. nebo president Václav Havel. Vytvořil veškerou keramiku pro filmovou trilogii Pán prstenů.

Galérie pod širým nebem

U hlavní výpadovky na sever asi 60 kilometrů za Wellingtonem v malé osadě Te Horo si žádný Čech nemohl nevšimnout českého jména včetně háčku a čárky na poutači s nápisem Pottery Mirek Smíšek. Jeho dílna a domek byly skryty hustou zelení. Návštěvníka nejdříve upoutaly dvě cihlové keramické pece a potom velice působivá galérie v přírodě. Na hustém trávníku bylo rozmístěno několik masivních stolů ze starých pražců a na nich byly volně rozestavěny keramické výtvory Mirka a jeho manželky Pamelly – mísy, misky, talíře, hrnky, poháry, vázy, džbánky a květináče ve všech velikostech. Místo plotu byly kolem jen husté keře novozélandského lenovníku, jehličnanů a dalších stálezelených dřevin. Dnes už tu však Mirka nenajdete. Tento pozemek byl pro něj na stará kolena již příliš velký, odstěhoval se do rodinného domku v blízkém městečku Waikanae.

Navštívil jsem ho během svého pobytu na Novém Zélandu vícekrát. Přivítání vždy bylo velmi vřelé. Moc příležitostí zopakovat si rodnou češtinu neměl a nechtěl ji zapomenout. Po 40 letech mimo vlast mu už některá slova vypadávala z paměti a češtinu prokládal angličtinou.

Jak se Mirek Smíšek dostal na Nový Zéland?

Miroslav Smíšek se narodil v roce 1925 v Malé Dobré blízko Kladna. Jeho otec byl četníkem a matka pocházela z hospodářství. Po otcově povýšení se rodina odstěhovala do Stvolínek u České Lípy, kde chodil do gymnázia. Německá okupace byla pro něj velkou ránou. Po ukončení školy v roce 1943 se s přítelem Milošem Štefánkem rozhodli dostat se k československým vojenským jednotkám v Anglii. Ale na švýcarské hranici je Němci chytli a dostali se do vězení. Až krátce před koncem války, když se k vězení ve Vídni blížila Rudá armáda a ostraha povolila, se naskytla možnost uprchnout. V republice však dlouho nevydržel. Cítil, že poválečná situace se nevyvíjí dobře a že k moci se dostávají komunisti. V roce 1946 odešel do Německa, kde pracoval pro anglickou zpravodajskou službu a prověřoval nacistické dokumenty. Tato práce se mu však po dvou letech přestala líbit. S kamarádem Milošem se rozhodli, že nezůstanou v Evropě a odjeli do Austrálie. Prožité válečné utrpení ho přivedlo k zásadnímu rozhodnutí, že se bude věnovat pozitivní a tvůrčí práci. Nejdříve vystudoval keramiku na technické škole v Canbeře. V roce 1951 odjel na Nový Zéland. Usídlil se nakonec v Nelsonu na Jižním ostrově. Rozhodl se k nejdůležitějšímu životnímu kroku. Otevřel si vlastní ateliér a osamostatnil se. Byl jedním z prvních v zemi, který se takto živil. Spolu s dalšími přistěhovalci z Evropy na Novém Zélandu založil dnes velmi silnou hrnčířskou tradici. Hrnčířstvím se v zemi živí asi 5000 lidí a šestkrát tolik má hrnčířství jako koníčka!

Tvrdá práce přináší úspěchy

Z velmi skromných začátků ho během několika let dostala keramika do celého světa. S pomocí grantů a stipendií od Novozélandské rady pro řemesla i japonské vlády se dostal do Japonska, Anglie, Ameriky a také do Československa. V Japonsku studoval u Šodži Hamady mimo jiné i starou Džomonskou keramiku. V Anglii byl jeho učitelem Bernard Leach. Cestování, styk s jinými umělci a jinými kulturami v něm dle vlastních slov probudily inspiraci a tvůrčí nadšení. Co se naučil, nenechal si pro sebe, ale rád předával a stále předává dál. Přednáší a dělá praktické semináře nejen po celém Novém Zélandu. Vítaný byl i v Austrálii nebo Singapuru.

Největší zalíbení našel v keramice se solnou glazurou pro její zajímavou kropenatou strukturu. Typické pro něho jsou režné potlačené barvy – modrá, hnědá, šedá a růžová – s hrubou polevou, jednoduchou malbou pod glazurou nebo škrábanou dekorací. Používá i popelní glazuru. Tvary jsou často robustní a prozrazují středověké inspirace. Masivní okraje jeho mís a talířů jsou rozvlněné jako moře. Inspiruje ho i rytmus kopců v blízkém pohoří Tararua. Ucha jeho džbánků přirozeně vyrůstají ze zesíleného okraje, stejně tak hluboké, praktické hubičky na nalévání. K jeho mistrovským kusům patří velké mísy se zesílenými okraji a s dekorací tvarovanou palci. Mnoho z nich skončilo jako statní dary při návštěvě významných osobností. Jednu vlastní například anglická královna nebo prezident Václav Havel. Dostal ji při své návštěvě Nového Zélandu. Z jeho dílny vyšla i veškerá keramika pro filmovou trilogii Pán prstenů. Z větší části byla podle jeho návrhů.

Mirek vystavoval na velké řadě samostatných výstav doma i v zahraničí a na mezinárodních přehlídkách keramiky. V Praze vystavoval v roce 1994 a 1999. Za své umění získal ta nejvyšší ocenění, jako je Řád britského impéria od anglické královny Alžběty II. v roce 1990, Diplom za vynikající práci od Světové rady řemesel v roce 1974 a Diplom za významný čin od města Nelsonu. Výtvory se značkou květu slunečnice v pětiúhelníku se pyšní nejen novozélandská muzea.

Filosofie hrnčířské tvorby

Filosofii své tvorby Mirek vyjádřil takto: „Tvořivost je jedna z nejdůležitějších nebo vůbec nejdůležitější aktivit pro lidi“. Hrnčířství svou vzrušující výzvou k ovládnutí elementů – země, vody a ohně – nabízí obrovský prostor. Jde o náročné řemeslo a dobré výsledky se nedostavují snadno. Je však velkým dobrodružstvím pro každého, kdo má vážný zájem a dovede objevit ducha hlíny.

Jako hrnčíř si kladu za cíl používat a zdůrazňovat bohatou texturu našich hlín. Používám hlíny ze země blízko mého bydliště. Sám si je připravuji a tak se mohu lépe ztotožnit s jejich podstatnými kvalitami. Se svou láskou k tvůrčí práci s hlínou jde tak daleko, že pohrdá elektrickým motorem a vlastnoručně vyrobený hrnčířský kruh pohání vlastní nohou. Je důležité se snažit vytvořit nádobu, která uspokojí naši touhu a potřebu obklopovat se esteticky příjemnými věcmi. Musí i ale dobře sloužit každodennímu použití. Ať již jde o prostý hrnek nebo velkou vázu, musí vyjadřovat lidské pocity. Hrnky, vázy a misky polidšťujeme i způsobem, jak je popisujeme. Mohou mít elegantní nožku, velké břicho, silná ramena, expresivní krk, který říká: „ Já jsem šťastný hrnek!

 

© Vladimír Čížek 2006



Back to Top ↑
  • Poslední příspěvky

    • Návštěva novozélandského velvyslance v Praze 19.6. navštíví Prahu novozélandský velvyslanec pro ČR Jeho Excelence Rod Harris. Na jeho přednášku o roli Nového Zélandu a prioritách v ČR můžete přijít v 18 ...
    • poznávací zájezd na Nový Zéland http://www.radynacestu.cz/zajezd/to-nejlepsi-z-noveho-zelandu-letecky-z-prahy/ Neobyčejná výprava za poklady kraje Pána prstenů. Mohutné gejzíry, horké prameny, sopky, ledovce či hluboké fjordy. Dramatické přírodní scenérie Zélandu vás prostě dostanou. A ...
    • Jak draho je na Novém Zélandu? Obecně lze říci, že na Novém Zélandu je přibližně stejná cenová hladina jako v zemích Západní Evropy jako je Německo, Rakousko…, tedy dráže než v ČR. I ...
    • no image Vízum pro pracovní prázdniny Blíží se den, kdy je možno podat žádost o vízum pro pracovní prázdniny (WHV) na Novém Zélandu. Pro Čechy ve věku 18-35 let bude pro ...
    • studium na Novém Zélandu Podle posledních statistik je průměrná doba jazykového studia na Novém Zélandu 11 týdnů. Průměrný počet hodin výuky týdně je 21,5. Téměř polovina zahraničních studentů je ...
  • Kontaktní formulář

    Vaše jméno (vyžadováno)

    Váš email (vyžadováno)

    Předmět

    Vaše zpráva