Má dobrodružství

Publikováno 26.01.2016 | napsal Vladimír Čížek

0

Dobrodružství na Mt. Ruapehu

Mé dobrodružství na nejvyšší horu a aktivní sopku na Severním ostrově Mount Ruapehu začalo mým odjezdem z  Ohakune, malého městečka na hranici národního parku Tongariro. Odjížděl jsem ještě za tmy a obloha byla plná těžkých mraků. Za půlhodiny jsem se dostal nad ně. Přijel jsem na parkoviště u lyžařského střediska Turoa a spatřil jsem výhled na 2797 metrů vysoký vrchol Mount Ruapehu. V informačním středisku jsem se dozvěděl, že ve vyšších polohách bývají extrémně ledové podmínky. Oblékl jsem si dvě bundy, s sebou vzal dva fotoaparáty a vyrazil. Vrchol byl z parkoviště vzdálený asi 3 kilometry vzdušnou čarou a převýšení bylo 1150 metrů.

Nejdříve byla cesta kamenitá a vedla pod sedačkovou lanovkou pro lyžaře. Nyní, kdy bylo léto, tady bylo pusto a prázdno. Jen zřídka se objevil sníh. Postupně ho ale začalo přibývat. Když jsem se dostal ke strojovně předposlední stanice, tak mi bylo jasné, že bez cepínu se nedostanu dál.  V opuštěné strojovně jsem našel dvě krátké železné trubky a mohl jsem pokračovat dál s jejich pomocí. Téměř všude byl led a musel jsem dávat velký pozor a vybírat si místa s vyčnívajícími kameny, po kterých jsem mohl stoupat. Když jsem se dostal k traverzu přes asi 20 metrů široký ledovec, přemýšlel jsem, zda mám jít dál. Nakonec jsem ho s pomocí železných trubek úspěšně překonal.  Pak už jsem musel lézt téměř jen po čtyřech, abych se mohl vyškrábat na okraj kráteru. Nafoukaný sníh zde vytvořil ostrý hřeben. S pocitem vítězství jsem se blížil k vrcholu. Nedočkavě jsem vyhlížel jezero. Mělo být uprostřed kráteru. Brzy jsem ho spatřil. Bylo šedostříbrné obklopené jiskřivě bílým sněhem.

V cíli jsem začal fotografovat. Netrvalo to dlouho a moje ruce byly celé zmrzlé. Na sestup k jezeru jsem si netroufl. Sice mě lákala jeho teplá voda, ve které se turisté dokonce i koupají, ale neměl jsem času nazbyt. Svahy byly bohužel velmi prudké. Samotný výstup na vrchol mi trval 4 hodiny a to samé mě čekalo nazpátek. Naposledy jsem se pokochal nádherným pohledem a vyrazil jsem nazpátek po stejné cestě. Nejsnadnější cesta vedla po hřebínku na okraji ledovce, kde jsem se mohl zachytit vyčnívajících kamenů a nejrůznějších ledovcových útvarů. Bylo to ovšem velmi pomalé. Zkusil jsem to i ve sněhu a to na samém okraji ledovce. Bohužel to byla velká chyba. To jsem zjistil, když mi ujely nohy. Jel jsem po hladkém ledu dolů. Led by příliš tvrdý a přesto, že jsem se snažil brzdit železnými trubkami, tak se mi to nedařilo. Rychlost s jakou jsem se řítil dolů, byla stále větší. Nevím, jak daleko jsem klouzal, ale trvalo to asi 5 vteřin. Najednou jsem letěl vzduchem a dopadl do sněhu. Nic vážného se mi nestalo. Byl jsem jen otřesen. Zjistil jsem, že jsem spadl do trhliny v ledovci, která byla hluboká asi 3 metry.

Po napadaném sněhu se z ní dalo dobře vylézt. Bohužel jsem ani nemohl trhlinu, která mi zachránila život, vyfotografovat, protože můj automatický fotoaparát se rozbil při pádu a manuální fotoaparát nebylo možné s pohmožděnými a zkřehlými prsty ovládat. Abych se dostal do toho správného údolí pro zpáteční sestup, musel jsem přetraverzovat ledovec. Cesta byla náročná.  Velmi opatrně jsem se sunul po kamenech a s pomocí železné trubky jsem si v ledu vysekával stupy. Šlo to strašně pomalu a brzy jsem pocítil vyčerpanost. Najednou jsem uviděl strojovnu opuštěného vleku asi 500 metrů. Snažil jsem se k ní dostat. Byl jsem si vědom toho, že za dvě hodiny začne slunce zapadat a začne více mrznout. Byl jsem šťastný, když jsem ve sněhu uviděl lidské stopy. Kolem ale nebylo nikoho vidět ani slyšet. Podařilo se mi překonat kluzký led a dostat se na kamenitý terén. V té chvíli jsem si byl jist, že mám vyhráno. Pak už mě čekala pouze kamenitá cesta na parkoviště. Byl jsem pomlácený a potrhaný, ale živý a šťastný.



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to Top ↑
  • Poslední příspěvky

    • Návštěva novozélandského velvyslance v Praze 19.6. navštíví Prahu novozélandský velvyslanec pro ČR Jeho Excelence Rod Harris. Na jeho přednášku o roli Nového Zélandu a prioritách v ČR můžete přijít v 18 ...
    • poznávací zájezd na Nový Zéland http://www.radynacestu.cz/zajezd/to-nejlepsi-z-noveho-zelandu-letecky-z-prahy/ Neobyčejná výprava za poklady kraje Pána prstenů. Mohutné gejzíry, horké prameny, sopky, ledovce či hluboké fjordy. Dramatické přírodní scenérie Zélandu vás prostě dostanou. A ...
    • Jak draho je na Novém Zélandu? Obecně lze říci, že na Novém Zélandu je přibližně stejná cenová hladina jako v zemích Západní Evropy jako je Německo, Rakousko…, tedy dráže než v ČR. I ...
    • no image Vízum pro pracovní prázdniny Blíží se den, kdy je možno podat žádost o vízum pro pracovní prázdniny (WHV) na Novém Zélandu. Pro Čechy ve věku 18-35 let bude pro ...
    • studium na Novém Zélandu Podle posledních statistik je průměrná doba jazykového studia na Novém Zélandu 11 týdnů. Průměrný počet hodin výuky týdně je 21,5. Téměř polovina zahraničních studentů je ...
  • Kontaktní formulář

    Vaše jméno (vyžadováno)

    Váš email (vyžadováno)

    Předmět

    Vaše zpráva